Biografie

VÍT V. PAVLÍK

vit_v_pavlik

Vít Pavlík se narodil roku 1976 a na Jihočeské univerzitě vystudoval obor učitelství pro umělecké školy. Je ředitelem Základní umělecké školy ve Volarech a předsedou Asociace jihočeských výtvarníků. Na umělecké scéně působí od roku 1999, prezentuje své díla na výstavách v České republice, Německu, Rakousku, Francii a USA. Inspiraci pro svou tvorbu najdete v rázovité krajině Šumavy. Ve svých obrazech se oprostil od věcného zobrazování skutečností, avšak v abstrahovaných tvarech a dynamických brusných strojích se v jeho díle projevuje neuvěřitelná síla přírody. Kromě kreseb a malby se věnuje také projektové fotografii.

Ceny:

  • 1993 – Cena Německa ve výtvarné soutěži (hostitel Spolkového sněmu v Berlíně) SRN
  • 2006 – Cena Junge Kunst SRN
  • 2006 – Cena za přínos v oblasti malby na bienále malby a sochařství V4 SK
  • 2012 – Účast na 60. ročníku festivalu Evropských týdnů v Pasově (SRN)

 

Umenie pro všechny smysly
Myslím, že to byl Marc Chagall, který raz řekl, že umění je především duševní stav. Nuž, pokud je pravda, tak duša Víta V. Pavlika je nepokojná, “rozevlátá”, ba až dosud nepolapitelná, ale také racionální a zkoumající. Jednoducho, iv tomto případě duša sleduje svého tvůrce a jeho umělecký záběr, který je široký. Je to napříč různými oblastmi umění, hledá vzájemná ovlivňování a komunikační hodnoty – je to cross art. Vítove ambície ani zatajka nejsou uzavřeny v klasickém prostoru rámce obrazu či fotografie, třebaže je třeba zdůraznit, že právě tyto umělecké disciplíny jsou jeho významným uměleckým vyjádřením. Přesto však můžete cítit presah přes vymezenou plochu, vykročit za svého diváka a pozvat ho na procházku.kde se může stát všechno. Vít pochází ze Šumavy z obce Volary, což je jeho obrazy i citelné. Objevují se zde zážitky z okolního prostředí, které jsou elegantně přeneseny na plochu obrazovky. Raz maľuje s energickou impulzivností, někdy s racionální rozvahou, ale vždy s srdcem, uměleckou citovou a především – pro nás. Jedná se o švih ruky, která za sebou zanechává výraznou barevnou stopu, pak si vzpomenete na detaily jako na vědomí důležitých drobností tvořících celok. V jeho akryloch se objevuje také architektonická skladba struktur, které se zabývají pevnou kompozičnou skladbou. Hudobná linka v jeho díle je určitě ne náhodná, přítomnost manželky Kateřiny – skvělé muzikantky je citelná.Vítové výtvarné partitury jsou však svébytné a neopakovatelné. Nejsou žádné chybné rádiové pošty, ale původní alternativa jako výkon Saxpower. Hudba je citlivá i na jeho fotografiích – už je to moje gitary fenderky (stratocaster) nebo španělština. Samozřejmě, ústřední je nádherná žena, ale ta je zase metaphorou tónů – přívětivých jako ženské tělo. Velké formáty jsou smyslnými stopami našich přání. Není náhodou na začátku spomenul Marca Chagalla. Aj Vít Pavlík je klasik, který však svou uměleckou řečí vede přes oblast, kde není jen tradiční “hájemství zraku”, ale jsou určeny pro všechny smysly. Jsem rád, že jsem se mohl s Vítom zopárkrát setkat a připravit i jeho první bratislavskou výstavu.Jeho umění je pro moji stavom duše. Protože jsme přesvědčeni, že máme před sebou ještě mnoho společných chvílí na její obohacování. Velké formáty jsou smyslnými stopami našich přání. Není náhodou na začátku spomenul Marca Chagalla. Aj Vít Pavlík je klasik, který však svou uměleckou řečí vede přes oblast, kde není jen tradiční “hájemství zraku”, ale jsou určeny pro všechny smysly. Jsem rád, že jsem se mohl s Vítom zopárkrát setkat a připravit i jeho první bratislavskou výstavu. Jeho umění je pro moji stavom duše. Protože jsme přesvědčeni, že máme před sebou ještě mnoho společných chvílí na její obohacování. Velké formáty jsou smyslnými stopami našich přání. Není náhodou na začátku spomenul Marca Chagalla.Aj Vít Pavlík je klasik, který však svou uměleckou řečí vede přes oblast, kde není jen tradiční “hájemství zraku”, ale jsou určeny pro všechny smysly. Jsem rád, že jsem se mohl s Vítom zopárkrát setkat a připravit i jeho první bratislavskou výstavu. Jeho umění je pro moji stavom duše. Protože jsme přesvědčeni, že máme před sebou ještě mnoho společných chvílí na její obohacování.

PhDr. Ľudovít Petránský, ml.


výňatek z katalogu Junge Kunst

Neutichající šumění hlubokých lesů a množství vod dalo své rozsáhlé zalesněným pohoří své jméno. Šumava je srdcem lesa, který se táhne od pohoří Fichtelgebirge v severu až po hornorakouské Mühlviertel. Toto území a jeho obyvatelstvo bylo odedávna plahočeno a od sebe rozerváno ve válkách o moc a víru. Hospodářský a kulturní rozkvět ve středověku a zlatý věk za Habsburků. Dřevo takřka podlehlo nekonečnému mýcení, sklářské řemeslo a hornictví byly kdysi zdrojem bohatství. Na prastarých obchodních stezkách – nejznámější z nich je “Zlatá stezka” z Pasové do Prachatice – zboží bylo přepravováno iv dobách války a bídy. Až “železná opona” skončila s pradávnými vazbami.Dnes už je možné z Javoru, Rachelu, Lužného nebo Třístoličníku pohledu na Šumavu, dnes je možné po těchto stezkách opět chodit do nekonečných lesů, tajemných rašeliništů a luku, přírodou, která již byla odnepamínou zdrojem bohaté inspirace. Už dávno se nacházejí v obrazech Víta Vavřince Pavlíka, už dávno jsme se dostali k mytům, které byly inspirovány Bohumil Hrabalovou, Karlem Čapkovým, Josefem Holubem, Adalbertem Stifterem a Karlem Klostermannem v jejich literární tvorbě. To, co se vymyká tak věcně a plným životem, proniká do kreseb a částečně i do monumentální tvorby umělce, který pro své vlastní vzpomínky našel své vlastní rukopis, ve kterém je schopen přenášet své vnitřní duševní stavy v kódované podobě na papír nebo plátno. Východiskem je důvěrná znalost prostředí.Vít Pavlík přišel na svět roku 1976 ve Volareči. Jako předseda Asociace jihočeských výtvarníků je svou inspirací vědomá a hledá ji na Šumavě, k čemuž již přivedli jeho umělecký dědic a dědic. “Od dětství jsem vyrostl mezi krásným malovaným projevem, který se později oslovil i mě, do svých obrazů vkládám své vzpomínky, momentální pocity, ale také části úrodnosti krajiny v Šumavě.” Odpoutal se od předmětu provedení a přesto v jeho obrazy najdeme komplexní charakter země. Emoce si mocně vylepšuje cestu v dynamickém tahu štětce. Eruptivní výboje symbolizují sílu přírody, která stále vládne jeho domovu. Zatím jazyková forma zazní přímo poeticky.Hra silných a jemných linií z vertikálního, diagonálního, horizontálního, jejich propojení do geometrických tvarů vytváří svět v pohybu, v němž se příroda stává rytmem, udávajícím tón. Pohyblivé linie a expresivní barevné plochy vytvářejí kompozice, které působí jak geometricky, tak figurálně. Konvenční tradiční výstavba obrazu není znatelná a přesto má postačí jeho název, abychom si představili ptáky, květiny, lidi, v přírodě vše živé i neživé. Rozervanost, zlomenost, odumírání, jsou v přírodě vždy jen přechodnými jevy. Jsou součástí cyklu života, bytí a zániku. Tento umělec, který vyučuje oborovou výtvarnou výchovou, si vybudoval svoji empíru v bývalých sklepích. Téměř archaicky působivým runám dává vznik ve svém jeskynním světě.Oblá a obvodové tvary se neodporují. Prostorová skladba terénu a strukturovaná odlišení vrstevnatých profilů – abstrakce tvarů se prolíná spolu s formami, které vedou ke spojování konstruktivního hlediska s výtvarným. Obraz se stává fikcí, který neustále ponechává možnost návratu z jiné abstrakce v předmětu. Obrazné vyjádření zde lze interpretovat jako extrémní stylizaci naturalistické krajiny nebo jako vnitřní krajina, jejíž výraz se nachází v jednoduché, expresivní bezprostřednosti. “Po celou dobu své malířské tvorby pokouším vytvářet ideální obraz.Vím, že je to celoživotní proces.Vždy je ten obraz jiný, ale právě to motivuje mě k tomu, abych neustrnul.” The painter, despite his young age has already penetrated the world of the modern world .Odpoutal se od české školy surrealismu a kubismu. Svůj původ však neskrývá. Tužka a štětec za sebou zanechávají “ismy”, stávají se s mocnými mačetami, které prorážejí houští a vraždí 20. století. Abstrakce má působit emočně, vytvářet vizuální intenzitu. Vytvoříjí průseky světla. V době, kdy se mění barvy a obrazy všedního dne člověka oslepuje a přesycuje, je tato malířství školou vidění, která je schopná znovu oživit v omezeném funkčnosti našeho oka svou jasnou, bezrektorovou komplexností. Školí koncentraci pohledu a obohacuje náš svět zkušeností jak v barevném,tak ve formálním ohledu.Umožňuje vitalizaci všech našich smyslů a reflexe optického vnímání směřuje do našeho nitra, nechává nás znovu si uvědomit strukturu podvědomí a tak vzpomíná na rozmanitost uměleckého a uměleckého světa. „Jak Skutečný, Tak sebevědomý, cílevědomý presto mírně vystupující mladý muž nalézá vodní hudbu Vydry, lososy slatinů v jejím Okolí, lesní losos Luk po Celé délce Vltavy, Svědectví Doby ledové na Plešném. Pozorovatel poznává Neznámé “České vesnice”. Tak se spojuje Bavorský les se Šumavou v “Zelenou střechou Evropy”, sbližují se v malířském jazyce Víta Pavlíka Východ se Západem, spojuje tam a tam v jednom celku, v “šumícím” světě obrazů.Umožňuje vitalizaci všech našich smyslů a reflexe optického percepce směřuje do našeho nitra, nechává nás znovu poznat strukturu podvědomí a tak nás upozorňuje na pestrost tvůrčího i kreativního světa. „Jak Skutečný, Tak sebevědomý, cílevědomý presto mírně vystupující mladý muž nalézá vodní hudbu Vydry, lososy slatinů v jejím Okolí, lesní losos Luk po Celé délce Vltavy, Svědectví Doby ledové na Plešném. Pozorovatel poznává Neznámé “České vesnice”. Tak se spojuje Bavorský les se Šumavou v “Zelenou střechou Evropy”, sbližují se v malířském jazyce Víta Pavlíka Východ se Západem, spojuje tam a tam v jednom celku, v “šumícím” světě obrazů.Umožňuje vitalizaci všech našich smyslů a reflexe optického percepce směřuje do našeho nitra, nechává nás znovu poznat strukturu podvědomí a tak nás upozorňuje na pestrost tvůrčího i kreativního světa. „Jak Skutečný, Tak sebevědomý, cílevědomý presto mírně vystupující mladý muž nalézá vodní hudbu Vydry, lososy slatinů v jejím Okolí, lesní losos Luk po Celé délce Vltavy, Svědectví Doby ledové na Plešném. Pozorovatel poznává Neznámé “České vesnice”. Tak se spojuje Bavorský les se Šumavou v “Zelenou střechou Evropy”, sbližují se v malířském jazyce Víta Pavlíka Východ se Západem, spojuje se tam a tam v jednom celku, v “šumícím” světě obrazů, nechává nás znovu a uvědomuje strukturu podvědomí a tak vzpomíná na rozmanitost tvorby i tvůrčího světa.„Jak Skutečný, Tak sebevědomý, cílevědomý presto mírně vystupující mladý muž nalézá vodní hudbu Vydry, lososy slatinů v jejím Okolí, lesní losos Luk po Celé délce Vltavy, Svědectví Doby ledové na Plešném. Pozorovatel poznává Neznámé “České vesnice”. Tak se spojuje Bavorský les se Šumavou v “Zelenou střechou Evropy”, sbližují se v malířském jazyce Víta Pavlíka Východ se Západem, spojuje se tam a tam v jednom celku, v “šumícím” světě obrazů, nechává nás znovu a uvědomuje strukturu podvědomí a tak si vzpomíná na rozmanitost tvorby i tvůrčího světa. “Jak skutečný, tak sebevědomý, cílevědomý a přesto mírně vystupující mladý muž nalézá vodní hudbu Vydry, lososy slatinů v jejím okolí, lesní losos luk po celé délce Vltavy, svědectví doby ledové na Plešném.Pozorovatel poznává neznámé “české vesnice”. Tak se spojuje Bavorský les se Šumavou v “Zelenou střechou Evropy”, sbližuje se v malířském jazyce Víta Pavlíka Východ se Západem, spojuje tam a tam v jednom celku, v “šumící” světě obrazů. a přesto skromně vystupující mladý muž nalézá vodní hudbu Vydry, osamělost slatinu v jejím okolí, lesní osamělost luhů po Vltavě, svědectví doby ledovců na Plešném. Pozorovatel poznává neznámé “české vesnice”. Tak se spojuje Bavorský les se Šumavou v “Zelenou střechou Evropy”, sbližuje se v malířském jazyce Víta Pavlíka Východ se Západem, spojuje tam a tam v jednom celku, v “šumící” světě obrazů.a přesto skromně vystupující mladý muž nalézá vodní hudbu Vydry, osamělost slatinu v jejím okolí, lesní osamělost luhů po Vltavě, svědectví doby ledovců na Plešném. Pozorovatel poznává neznámé “české vesnice”. Tak se spojuje Bavorský les se Šumavou v “Zelenou střechou Evropy”, sbližuje se v malířském jazyce Víta Pavlíka Východ se Západem, spojuje tam a tam v jednom celku, v “šumící” světě obrazů.

Dr. Stefan Rammer


 

Výstavy: